Galerie

Výstava obrazů Anety Čotové

Pokud čekáte, že jsem měla už od malička sešity plné malůvek, asi vás zklamu.
Tomu odpovídal i výběr střední školy, která rozhodně nebyla umělecky
zaměřená. Až později, poté co se mi narodili oba synové, jsem zatoužila něco
tvořit. Neměla jsem ale ponětí o barvách, štětcích, natož plátnech. Umění pro
mě bylo vždy něco vzdáleného, nedotknutelného, co přeci nemůže dělat jen tak
někdo. Opak je pravdou. V tu dobu jsem objevila kouzlo tečkované mandaly.
Nádhera akrylových barev mě pohltila. Po tečkovaných mandalách
následovaly realisticky malované květy. Zhruba před 5 lety jsem náhodou
objevila lidové umění zvané Petrykivka a dokonalost a ladnost této techniky
mě ohromila. A já se začala učit. Technika malby štětci z kočičích chloupků
byla úplně jiná, než vše, co jsem doposud znala. Mezi tím jsem za pomoci paní
knihovnice v Šatově uspořádala svou první malou výstavu, vyzdobila dětský
koutek v knihovně malbou Malého prince, navrhla design na hrnečky pro obec
Šatov a věnovala nespočet svých maleb známým a rodině. Říká se, že pro
zvládnutí techniky Petrykivka je potřeba alespoň 10 000 hodin. Ale tak je to
myslím s malováním obecně, je to dřina a neustálé opakování, zkoušení a učení.
Ale je důležité vytrvat a nezaleknout se neúspěchu.